ZÁVISLOST
2006–2021 ⤍
Od občasných cest až k vybudování nebezpečné závislosti na cestování
Taky znáte ten pocit, kdy vás začne doma svrbět zadek? A hlava přemýšlí, kam by to tělo poslala? Asi není čemu se divit. Vězte, že je to následek neuvážlivé míry cestování, který si ponesu dozajista už celý život. Tolik skvělých zážitků a zkušeností, které mi všechny ty cesty doposavaď přinesly, asi zákonitě musely vést k tomu, že jsem se na cestování stala závislá.
Myslím, že v tom ale nejedu sama. Takových závisláků nás nebude v dnešní době málo. Cestování se stalo tak jednoduchým a dostupným, že nás jen přibývá. A život na cestách se stává stále příjemnějším a návykovějším. Sama nadšeně sleduju vývoj všech skvělých aplikací a technologií, které podobu cestování docela zásadně proměňují. Už nemusím stavět na cestách potupně u mekáče, abych pochytala trochu toho wifi signálu pro rezervaci ubytování a vyřídila maily. V Evropě už dokonce nemusím řešit po přejetí hranic vůbec nic. 
Přitom si ještě pamatuju, jak jsem ve dvanácti volala domů na pevnou linku z výměnného pobytu ve Francii, jen jednou a krátce, aby doma věděli, že se mám výborně a že se o mě nemusí bát. Nebo jak jsem si v osmnácti obkreslovala mapičku cesty po vedlejších švýcarských vesnicích na papír, abych trefila večer zpátky a nemusela s sebou tahat velkou mapu.
Tak to je teď trochu jiný. Se superchytrými mobily, neomezenými daty a množstvím dostupných informací na internetu cestu plánuju a domlouvám vpodstatě za pochodu, jak jinak. Beru to sice jako samozřejmost, ale stačí se ohlédnout jen o pár let zpátky a nestačím žasnout, jakou rychlostí jedeme dál... 
A kdo si asi správně teď tipne, jak bude takové naše cestování vypadat za dalších patnáct let?



2001–2021 ⤍
Od prvního webu ke spuštění
Tasty Wanders
Každý máme kromě nějaké té závislosti taky nějakou tu úchylku. Že to tak je? Já mám třeba nutkavou potřebu třídit si získané informace do přehledných celků. Třeba o fotografování a čemkoliv, co mě zajímá, nebo o lokalitě, ve které žiju nebo do které na delší dobu cestuju. A tak taky začal konečně vznikat tenhle web, na který jsem začala všechny svoje poznámky přesouvat, abych si je hezky zpřehlednila a abych je mohla taky snáz sdílet i s ostatními. 
K téhle úchylce jsem dospěla už na základce, kdy jsem si trochu až přepečlivě vedla všechny svoje sešity. Dokonce jsem si už tehdy začala vytvářet web, na který jsem si některý svoje poznámky ukládala. Hlavně čtenářský deník. To bylo v sedmé třídě, v roce 2001. Jeho zbytky ještě doteď visí někde na síti, protože nemám, jak se k nim dostat, abych je mohla smazat.. No a jak tak koukám na letošní datum, tak už tam takhle visí 20 let… To je bláznivý.
Back to Top